Kouzlo časů minulých: Kuba prochází žaludkem
Ouha, usměvavý černoch ukazuje na kraťasy a tričko a vrtí hlavou. Tak ještě jednou nahoru, dlouhé kalhoty bílou košili a zase dolů. Ó yes, tleská rukama černoch a zasedáme ke stolu. Oběd stylem á la carté.
" Kdepak hovězí polévka s játrovými knedlíčky. Na Kubě se hovězí maso konzumuje jen výjimečně, protože vláda preferuje výrobu mléka" komentuje první chod naše průvodkyně. Na výběr byly dvě: "Potaje - fazolovočočková a z uzeného vepřového kolena, ze které kromě čočky čouhaly také černé fazole. U hlavního jídla tomu nebylo jinak. Já si poručil pečené kuře s batáty, jejichž chuť se dobře hodila k závěrečnému dezertu, na naši chuť neobvykle sladkému, jako nám ostatně potvrdily všechny moučníky po dobu našeho pobytu. Tonda lpěl na tradici i v hlavním jídle a dal si Congri, vařené barevné fazole s vepřovou kýtou, slaninou a rýží. Vypadlo jako guláš, vonělo přenáramně a málem nenechalo místo pro ovocný salát a dezert. Je to ovšem to nejtradičnější kubánské jídlo.
Ovocný salát jsem lovil lžičkou z dobře litrové misky, která byla skoro vrchovatá. Samozřejmě kolečka banánů jako vždy a při každém jídle ráno, v poledne i večer, nakrájené pomeranče, ano ty, které už mnoho let u nás neuvidíte, křížaly jablek, zřejmě ananasový kompot a to vše posypané drobnými "rybičkami" kokosu. Podle chuti navrch dobré dvě deci kubánského rumu. Sladká tečka. Tak ten dezert jsme už snědli ze zavřenýma očima.
Před hotelem už pobrukoval autobus a klimatizace fungovala na plné pecky. Všech pětatřicet členů naší skupiny se pohodlně usadilo, vedle řidiče zakotvili dva průvodci . Obvyklá prohlídka města a první zastávka na Plaza De La Catedral, náměstí, kde stojí katedrála De San Cristobal.
Někteří se vydali dovnitř a já pomáhal Tondovi s mapou, ve které jsme hledali další budoucí zastávky. Bylo jich několik, časově omezených tak na čtvrthodinku.
Tak na Plaza Vieja jsme byli hned jako doma. Vždyť v překladu se jedná o Staroměstské náměstí. Odskočili jsme si do jednoho baru a když už jsme tam byli, tak jsme se natlačili k pultu a Tonda začal z vyptáváním: "Jak se jmenuje ten drink s tou mátou?" obrátil se na mne. Číšník za pultem odpověděl dřív než já. "Mochito, pánové. Achoj. Dáte si na já, yes?" Strnuli jsme překvapením a z jeho lámané češtiny jsme se dověděli, že tři roky pracoval v Gottwaldově a dotáhl nás na dvůr a ukázal kývačku Jawa, kterou si dovezl za ušetřené peníze. Autobus nám málem ujel.
A tak jsme pokračovali na Capitalio na náměstí poblíž Centrálního parku. Budova velmi podobná washingstonskému Bílému domu a mám dojem, že v něm sídlil senát a parlament. A nebo už nějaká ministerstva? Na nákupy v Obispu, známému nákupnímu centru, nebyl čas a stejně: nakoupit tam kromě suvenýrů nebylo vlastně co. Na konci jsme zastavili.
Jak by ne. Na rohu je bar El Floridita, vyhlášený vznikem slavného nápoje "Daiquiri", který tu rád popíjel Ernest Hemingway. Tady si všichni nenechali to daiquiri ujít a na chvíli jsme El Floriditu doslova zahltili.
Jen kousek odsud stojí hotel Ambos Mundos, kde měl Hemingway několik let pronajatý pokoj a napsal v něm svůj nejslavnější román "Komu zvoní hrana." Pokoj je přístupný pro návštěvy. No a musím se přiznat, že jsme už to hodování a pití pocítili. Tonda si pobrukoval "Já se vznáším, já si létám..." a dohadovali jsme se, zda je tento pocit následkem oněch kubánských luštěninových jídel nebo ochutnávky slavných nápojů, z nichž právě ono daiquiri nijak nešetřilo kubánským rumem.
Před večeří jsme ještě stihli návštěvu pionýrského parku, málem se projeli vláčkem, který nepřetržitě kroužil parkem a rodeo bylo rovněž zajímavé.
Uprostřed zeleně se vyjímala restaurace, která nás k sobě přilákala. Nakoukli jsme do ní pootevřenými dveřmi, ale byla prázdná, zřejmě se připravovala na nějakou recepci. Vybavení tomu odpovídalo. Před ní nás zaujal obrovský strom-trnovník, na kterém začínaly pučet první pupeny a na větvích byla spousta klubíček, velkých jak krabička od krému. Několik jsem jich utrhl a provázely mne po celou dobu pobytu a pak ještě několik let doma, až jednou klubíčko prasklo a celá místnost byla zaplavena desítkami semen velikosti hrášku.
Večeře se hemžila různými mořskými potvůrkami počínajíc krevetami přes langusta a chobotnice až po bohatý výběr ryb. Vem co chceš. Průvodkyně popřála dobrou chuť a informovala: výběr masa je skoro stejný jako u nás. Jen spotřeba jehněčího, kůzlečího a králíčího masa je podstatně větší. Po indiánech zůstaly fazole, kukuřice, juka, malanga, rajčata a papriky. Španělé dovezli rýži, vepřové a kuřata, portugalci naučili kubánce nasolovat ryby a činili se i afričtí otroci. A jedna zajímavost. Ostrá jídla s chilipapričkami na Kubě nefrčí, ani hodně slaná. Zato oslazená jídla a nápoje jsou sladké až neúměrně.
Večer jsme navštívili nejznámější kubánský noční podnik Tropicana. Byl založen na Silvestra 1939 pro potěšení především amerických turistů v tropické zahradě Villa Mina a nyní jsme si "uštípli" i my. Byli jsme přivítání skleničkou šampaňského a lahví rumu Havana Club /pro 4 osoby/, seděli pod širým nebem a sledovali pestrou směsici afrokubánských a latinskoamerických rytmů ve stylu padesátých let. A po prve jsem se seznámil se salsou a dalšími rytmy místního folkloru, které se mně zakously pod kůži.
Půlnoční návrat do hotelu Nacional byl provázen veselým prozpěvováním našich národních písní a průvodkyně vedle šoféra se uznale usmívala. Celý autobus byl provoněn kubánským rumem a dobrou náladou všech, kteří vlastně porve viděli ono vystoupení slavné havanské Tropicány.
Ptáte se jak si to tak všechno mohu pamatovat, když si mnohdy nedovedu vzpomenout, jak se jmenuje soused přes ulici. No přece deníček, bez něj na zájezdy ani náhodou.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kdo jinému jámu kopá....aneb...--Babiš gaunerem.
Před půl rokem by mně ani nenapadlo, že půjdu k volbám s volebním lístkem hnutí ANO. Jen okrajově jsem sledoval frontální útok na jeho předsedu, přemýšlel o presumci neviny a divil se čím dál víc. Včera mne kampaň dorazila.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Expedice oksroN 2017: první stovky kilometrů.
Tak pokud jste jeli také autem do Petrohradu, nic moc nového vás nečeká. A pokud se k tomu chystáte, dobře děláte. Konec konců vám o pěti dnech pobytu v něm povyprávím příště.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kudy, kam?
Nejenom psaním živ je člověk, ale i prací na zahrádce a k tomu je jarní a letní období přímo ideální. A není od věci připravit i povyražení, za které cesty do Norska považuji.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: kubánská padesátka.
Být na Kubě v době, kdy k vám dorazila padesátka bylo fantastické. A když k tomu připočítáme pobyt na pláži Santa Lucia nelze než pochopit, že jsou na ni nesmazatelné vzpomínky.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: v náručí Santa Lucii
Vím, známější je Varadero, my však dojeli na atlantické pobřeží na překrásnou pláž Santa Lucia, kde lze šnorchlovat u největšího korálového útesu na světě. Tak pojeďte s námi.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: po pás v Karibiku.
To víte, že jsme se hned ráno vypravili ke Karibiku, největšímu taháku tohoto dne, vždyť někteří ještě ani u moře nebyli a ne tak dokonce mezi Kubou a Jamaicou. Balaton, to bylo naše socialistické moře a Jugoslávie bombónek.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Jsme jací jsme
Otočte na chvíli hlavu a nahlédněte o čtyři sta let zpět do historie. Shapespeare vám předloží na dřevěném talíři s vyřezávanými ornamenty tehdejší současnost. Máte chuť ochutnat?
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: po Kubě cestou necestou.
Tři dny v Havaně uběhly jako skleničky s kubánským rumem a my stáli před hotelem Nacional s batohy u nohou, celí natěšení, co bude dál. Byl, nebylo, jak to kdo viděl. Já to viděl růžovýma očima a vidím to dodnes. Nádherná příroda,
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: Havanou s pesetami v kapse
Dobře tak, že jsme v Havaně zůstali ještě jeden den. Dopoledne jsme mohli vyrazit po vlastních a odpoledne jsme vyjeli na Náměstí revoluce a Muzeum revoluce. A tak jsme si zase užili od všeho trochu a koupili i suvenýry.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: hotel Nacionál v Havaně
Vstupte do něj v roce 1985 se mnou a celou naší výpravou. Jste s námi v nejslavnějším kubánském hotelu a tři policisté u vchodu vás s úsměvem pozdraví "Checos bienvenidos."
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: nalezenec.
Zbylo mě trochu času a tak jsem se zase přehraboval v krabicích, překypujících spoustou papírů od různých dokladů, výstřižků z časopisů, dopisů, přání i blahopřání. Nakoukněte se mnou.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: Kuba vytoužená
Lovíte stále na mém blogu články s označením Kouzlo časů minulých a tak jsem zase napsal pár pokračování a vypravil se z JZD do světa. A bylo mně to umožněno už před třiceti lety. Tak pozor, dveře letadla se zavírají.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Já, Baťa.
Na fenomenální české podnikatele první poloviny minulého století Tomáše a Jana Antonína Baťu se nezapomíná. Vzpomněl jsem si i já, když jsem na plakátě četl program Zlínského divadla.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Zimní Podzámka v Kroměříži.
Pokud jste už byli v Kroměříži a shlédli všechnu tu krásu, posvěcenou UNESCEM, pak to bylo pravděpodobně v létě. Tentokrát vám Podzámeckou zahradu představím celou obalenou jinovatkou, stříbrným hávem, na němž můžete oči ponechat.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: Kapr na rumu.
Ne, Nedám vám recept na kapra, po jehož požití by se daly koledy zpívat u stromečku hlasitěji. Sedím si v autě na parkovišti a přihlížím, jak z kádě pár metrů přede mnou "loví" čeřenem z kádě dva mladíci tříkilové kapry
Jaroslav Kašíkjaroslav
Děti, vnuci, pravnuci.
Nedá se říct, že je jich kolem nás plno. Přesto jsou zdrojem radosti, ale i starosti. Pokud chcete, podívejte se do jejich světa, budou mít za pár dní svátek.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Objevy Expedice oksroN.
Patnáct let putování po krásách Norska zanechá po sobě mnoho zážitků a vzpomínek, které mohou zajímat všechny ty, kteří milují skandinávské země.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Místo poslední.
Z Východního Slovenska jsme se vrátili po čtyřech dnech pobytu, které jsem popsal v několika minulých článcích a hned za týden probíhalo v Kroměříži slavnostní shromáždění k výročí osvobození na konci II.světové války. A navazoval
Jaroslav Kašíkjaroslav
Bardejovské oplatky a nevěsty.
Když už jsme na Východním Slovensku, co takhle nahlédnout do lázní Bardejov i do samotného Bardejova, jež se pyšní tím, že jej UNESCO vzalo pod svá křídla do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví?
Jaroslav Kašíkjaroslav
Se Svobodou za svobodu.
Pomník armádního generála Ludvíka Svobody orámoval celodenní prohlídku pamětihodností po bitvě Karpatsko-dukelské operace.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 194
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 395x