Vstupte do něj v roce 1985 se mnou a celou naší výpravou. Jste s námi v nejslavnějším kubánském hotelu a tři policisté u vchodu vás s úsměvem pozdraví "Checos bienvenidos."
Před hotelem není nijak rušno. Je teprve ráno a "domorodci" ještě pospávají.
Potřebná karta hosta je již vystavena a Buen dia. Gracias od usměvavého recepčního nás řadí mezi hosty hotelu.
V hale nás vítají kubánské rytmy, spousta pohodlných křesel, vchody do restaurace a barů, vstup do obchodu se suvenýry a zbožím, připomínajícím náš Tuzex.a placení v něm pouze valutami. Ovšem kde valuty vzít. Ta stodolarovka, zastrčená v ponožce, splnila svůj účel. Večer jsme zjistili, že restaurace jsou tři, navštívit můžete pět barů případně kabaret Le Parisien. Že je vedro? Zchladíte se alespoň trochu v jednom z bazénu u hotelu a můžete zírat na Malecón, jedinečnou promenádu po nábřeží od havanského přístavu až ke konci čtvrti Vedado.
Ovšem teď padáme únavou a teplota i přes bzučící klimatizaci se blíží třicítce. Chvilka u recepce, klíč od pokoje ve třetím patře a výtah. Samozřejmě. Je původní a s obsluhou. Není oddělen od chodby dveřmi, ale pouze mříží, u ní stojí černý liftboy, který sleduje signály z jednotlivých pater a zastaví i na pokynutí.
Pokoje jsou vesměs dvojlůžkové a jeden se nám po odemčení otevřel dokořán. Konečně vidíme co to je ono koloniální vybavení, které nám sliboval prospekt. S Tondou, mým spolunocležníkem, vybíráme postel. Já vybral na spaní tu pravou No spaní.. Pocit, že si užíváme nábytku z roku kolem 1930, kdy byl hotel uveden do provozu umocnila skutečnost, že se po mém ulehnutí oddělila zadní pelesť a já se ocitl na nakloněné rovině. Na zazvonění přišli tři opraváři a pelesť uvedli do správného stavu. A tak jsme po dlouhém letu dopoledne prospali.
Pardon. Ještě jsem zapomněl, že jsme byli na snídaní. Šok. Odbývala se na obestavěné verandě s výhledem na moře a nikdy jsem takový výběr jídel, zejména ovoce, neviděl. Co jste si nandali bylo vaše, pouze o maso z mnoha druhů jste musel požádat a jen jednou. Vyjmenovávat všechny druhy pokrmů by zabralo spoustu místa a tak se omezím pouze na to, co jsem viděl a okusil po prve. Nebyl jsem překvapen kubánskými pomeranči, které se u nás v té době prodávaly daleko víc, než ty pravé a hodně jsme na ně nadávali. Byli jsme zvyklí pomeranč konzumovat tak, že jej oloupeme, rozčtvrtíme a sníme. Nic z toho ovšem není pravda na Kubě. Tady kůru okrouhají, pomeranč přepůlí a vymačkají. Pije se víceméně pouze šťáva, která je výtečná. Na snídaňové tabuli jí bylo vychlazené kolik kdo chtěl a mohl si "načepovat" třeba ještě ananasovou, papájovou, banánovou a několik dalších. Ani banány nebyly neznámé, vždyť jsme si je vystáli každé vánoce ve frontě a když se zadařilo, byly i dvě kila. Ovocem a zeleninou tabule hrála všemi barvami. Ananas, guayava, papaja, pomeranče, banány.. Ostatní jsem neuměl ani pojmenovat. Prošli jsme, naložili si ode všeho trošku a sladká tečka byla tak sladká, že jsme ji museli konzumovat s neslazenou kávou. No a teď mne nechte do oběda prospat a odpoledne se vypravíme do Pionýrského parku a večer na Tropicánu. Vytoužená Kuba se pomalu ale jistě stává kouzelnou skutečností. Před usnutím se mně míhají před očima jména a podoby slavných, z nichž někteří možná spali právě v této už rozvrzané posteli: Winston Churchill , vévoda a vévodkyně z Windsoru , Jimmy Carter , Frank Sinatra , Rita Hayworth , Johnny Weissmuller , Buster Keaton , John Wayne , Marlene Dietrich , Gary Cooper , Marlon Brando , Ernest Hemingway , Jean-Paul Sartre , Yuri Gagarin , vědec Alexander Fleming , Arnold Schwarzeneger, Kevin Costner, Diego Maradona, Muhammad Alí, Naomi Campbell, Hugo Chávez a dlouhá řada dalších osobností 20. století.
Až se vzbudíme, vypravíme se do Parku pionýrů a večer na Tropicanu.
