Kouzlo časů minulých: Ej, veselá je dědina...

Ne, nebojte se. Nebudu vám zpívat slováckou písničku na Hané. Chci vám jen přiblížit prostředí, do kterého jsem se ve své životní anabázi dostal po nástupu do JZD.

""Co myslíš. V nejlepším přestat, ne?" říkala mně na Silvestra po půlnoci už v roce 1979 moje žena. "Tož ahoj" slušně jsem nabídl realizaci její nabídky. 

   Když jsme zasedali k silvestrovskému hodovnímu stolu, bylo venku 10 stupňů a počasí se do rána obrátilo nevídaným způsobem. Když jsem se před obědem vzbudil, ukazoval teploměr na okně -20. No a zítra jsem odjížděl na nové pracoviště. Začátek jako malovaný.

   Do vesnice, mého nového působiště jsem bez problému dojel, odbyl si vstupní formality, uložil věci do komůrky vedle mostní váhy ve dvoře a první hledal úkryt pro moje auto, které se chvělo pod nárazy větru v prudkém mrazu. A podařilo se. Jen několik metrů od JZD žili staří manželé, kteří mně za nepatrný úplatek nabídli jako garáž vestavěný průjezd do dvora domu. A s nimi jsem si později užíval. Nájem za garážování jsem splácel různými pracemi.

   Jednou z prací bylo šlapání zelí, které jako zásoba na zimu nesmělo chybět. Manželé už trpěli závratí a tak mne o tuto práci požádali. Zelí nakrouhali sami, jablka, papriku a další ingredience připravili a v kuchyni už čekal sud. Přišel jsem po práci abych posloužil. V domácnosti nebyly žádné igelitové sáčky nebo podobná ochrana nohou a když jsem poukazoval na to, že šlapat zelí holýma nohama je nehygienické odbyli mne ujištěním, že je tak šlapali celý život a jsou ještě tady. Paní mně vydrhla nohy a já šlapal,. oni přidávali a večer už byl sud plný a tak jsem na něj dal dřevěnou poklici a zatížil je kamenem, který měl dobrých třicet kilo.

   Kdysi v zimě jsem vyčetl z novin, že se pořádá v Kroměříži soutěž v kvalitě kysaného zelí a a jako první cena bylo devadesátikilové prase. Řekl jsem o tom mým nájemcům víceméně se srandy, ale oni hned abych je přihlásil a málem šli hned chystat do sklepa sklenice se zelím do soutěže. Stalo se a světe div se. "naše" zelí vyhrálo a z JZD přivezli v sobotu vyhrané prase. A tak se pořádala zabíjačka, zelí se uvařilo k pečenému a všem loupalo za ušima.

A teď z jiného soudku, vlastně košíku, do kterého se v družstvě sbíraly jahody. Bylo jich ke sklizni na ploše asi jednoho hektaru a na sběr se najímaly brigádnice buď za mzdu nebo za část sklizených jahod. Sklizeň organizoval zahradník, který byl na poli pečený, vařený a zanedbával své povinnosti v zahradnictví. Rád jsem se u pole zastavoval a sem tam "zobl". Když jsem se tak rozhlížel po řádcích a blíže si všiml brigádnic došlo mně, proč  zahradník nevynechá žádnou příležitost ke kontrole sklizně. Jistě jste na to přišli i vy. Za pár týdnů jsem se dozvěděl, že se zahradník musí ženit a při sklizni v následujícím roce stál na souvrati kočárek a v něm vrnělo malé děvčátko celé zapatlané od jahod.

Historka s vášnivým traktoristou rybářem, říkali jsme mu Jožin, se odehrála v době sklizně raných brambor. Brambory se třídily na velké a drobné a ty drobné se prodávaly za symbolickou cenu zaměstnancům. Jožin si jich pořídil pytel a denně tak pět kilo uvařil a pohodil na stejné místo v řece Moravě. 

   Ve čtvrtek navečer se mu podařilo ulovit kapitální kousek. Měl přes deset kilo a chválil se tím kudy chodil. Protože byl "starý mládenec" a neměl tedy rodinu, uložil vykuchaného kapra do lednice v jídelně a v pátek ráno pozval všechny traktoristy včetně opravářů na grilování kapra, které se uskuteční tentýž den  po práci. A tak se taky stalo.

Zatím co Jožin konal přípravy na grilování. traktoristé kuli pikle. Když jim vyšlo, že se sejde víc než dvacet lidí. požádali vedoucího hospodářství a koupili odrostlé dvacetikilové sele, zabili je a připravili ke grilování. Kapra z ledničky v jídelně přenesli do ledničky, kterou jsem měl ve své světničce u mostové váhy a nahradili jej seletem..

Po třetí hodině měl Jožin už místo ke grilování připravené, dřevo dovezené, dvě "štěňata" piva v chládku pod lípou a na prkně tamtéž pár šišek chleba a koření ke grilování. A tak namířil do lednice pro kapra. Když otevřel lednici zůstal jako solný sloup. Po chvíli mu to došlo a tak sele hodil přes rameno a vykračoval ke grilovišti. Mezitím kolegové traktoristé přenesli tamtéž kapra z mé ledničky a společně se pustili do grilování. První na řadě byl kapr. Nezbyla z něj ani šupinka a pak zavonělo sele. Obsah "štěňat" se přeléval do nálady shromážděných labužníků a ztichlým večerem se ozývalo několikrát dokola: "Jožin z bažin...."