Kouzlo časů minulých: vojna v kufru
Kdo si dnes ještě vzpomene, že jeho otec, dědeček nebo pradědeček odcházel na vojenské cvičení s dřevěným kufrem, ve kterém měl všechny své osobní věci. Doma jsme takový kufr před válkou měli a vzpomínám, že s ním šel otec na mobilizaci v září 1938, ale kde se u nás vzal, nevím. Možná je fasovali branci při nástupu na vojnu a mohli si je po skončení služby odnést domů, nebo si je pořídili sami. Všechny byly /a dodnes jsou/ navlas stejné.
Já ovšem samozřejmě takový kufr ssebou na vojnu netáhl a místo něj jsem měl na světnici psací stůl, kde v šuplících bylo vše, co jsem k velení potřeboval: příručky, tiskopisy, žádanky a pod. Po večerech jsem seděl a nasával vědomostí, abych před ostatními veliteli čet nevypadal jako blbec.
Také jsem se dověděl, že budu přednášet na politickém školení mužstva na různá témata, třeba "Se Sovětským svazem na věčné časy", Armáda lidu a pro lid", "Voják na stráži míru" atd.Pokud se týká odbornosti, hrabal jsem se v normách, které stanovovaly po kolika kilometrech je nutno dávat vozidla do střední nebo generální opravy. Několik jich z mé čety na opravě bylo a zaujala mně skutečnost, že vozidlo po opravě se musí znovu "zajet", dokonce bylo stanoveno kolik kilometrů. Pokud si dobře vzpomínám, třeba u T 603 to bylo 1500 km.Jak jsem brzy zjistil, o tomto nařízení věděli všichni, od obyčejného vojína, přes velitele čet, velitele roty až po velitele praporu. Důstojníci na sekretariátu ministra a na generálním štábu to neměli zapotřebí. Napsali si žádanku, dispečer jim přidělil auto s řidičem a převoz na chalupu nebo chatu byl v kapse. Vojíni - řidiči měli mnohdy své zákazníky v hrsti a nebylo se čemu divit, že byli vesměs pod jejich ochranou. Říkali o sobě, že to mají "v kufru". Vyskytly se ovšem i případy, kdy to poněkud přehnali, když ssebou na chaty vozili parohy, které s radostí nasazovali prostřednictvím manželek jejich manželům. To pak zpravidla místo volantu drželi do konce vojny koště a kbelík s vodou.Vyjímečným případem byl vojín Trnka. Skoro jsem jej neznal, spal a stravoval se kdovíkde a sloužil do roztrhání těla náčelníkovi sekretariátu ministra, Šejnovi.
Tento zemědělský dělník, politruk, poslanec Národního shromáždění, náčelník sekretariátu ministra obrany, chráněnec prezidenta Novotného, sukničkář, politické eso, podvodník, generál major, dezertér, exulant a pozdější pracovník americké CIA v této době seděl pevně v sedle a splétal intriky, černé obchody, ututlával své milostné aféry a tak jeho osobní šofér, který s ním sdílel jeho neskutečně pestrý život, jej měl prakticky v hrsti. A proto byl nedotknutelný. Stalo se někdy v polovině roku 1963, že naboural na Václaváku přímo do stojícího taxiku a jeho auto bylo nepojízdné. Během pár minut bylo na místě komando z kasáren na Náměstí republiky, místo nehody obstoupilo, vyšetřovatelům SNB zamezili k přístupu a nám na rotu zavolali, abychom nabouranou Volhu odtáhli. Když jsem přijel na místo, vojín Trnka už zmizel i s celým komandem, velitel roty mně pak sdělil, abych auto poslal do opravy a o víc se nestaral.
S generálem Šejnou jsem se setkal pouze jednou v životě, když jsem byl na kontrole přípravy přehlídkového vozu Čajka před májovou vojenskou přehlídkou na Letné. Nemluvil jsem s ním, ale zaujal mně svou rozhodností a smyslem pro humor a improvizaci. Jeho život i osud byl natolik zajímavý, že všem doporučuji, aby vložili do vyhledávače jméno generál Šejna a z mnoha odkazů se doví okolnosti a příběhy hodné akčního filmu.
Prostý vojín chtěl zajíždět auto po opravě proto, aby se mohl blejsknout před svoji dívkou, případně ji povozit. Kolegové, velitelé čet si uvědomili, že tato auta jsou soustředěna především v mé četě a začali mně brát na vědomí. Později jsme spolu "zajížděli" na večeře třeba do Karlových Varů nebo Teplic a dělali hogo fogo. Velitel roty a politruk využívali nabízející se svezení k různým avantýrám a pojížďkám po Praze, veliteli praporu jsme vozili dost často manželku s dětmi na chalupu k Liberci. Všechno šlo jako po drátku až do té chvíle, kdy došlo k nějaké mimořádné události, ke které patřila i bouračka zajížděného auta. Rozjelo se vyšetřování, tresty, nová nařízení a s jízdami byl šmitec. Po měsíci se opět začalo blýskat na lepší časy a za pět týdnů bylo zas všechno ve starých kolejích. A všichni jsme byli "v kufru."
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kdo jinému jámu kopá....aneb...--Babiš gaunerem.
Před půl rokem by mně ani nenapadlo, že půjdu k volbám s volebním lístkem hnutí ANO. Jen okrajově jsem sledoval frontální útok na jeho předsedu, přemýšlel o presumci neviny a divil se čím dál víc. Včera mne kampaň dorazila.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Expedice oksroN 2017: první stovky kilometrů.
Tak pokud jste jeli také autem do Petrohradu, nic moc nového vás nečeká. A pokud se k tomu chystáte, dobře děláte. Konec konců vám o pěti dnech pobytu v něm povyprávím příště.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kudy, kam?
Nejenom psaním živ je člověk, ale i prací na zahrádce a k tomu je jarní a letní období přímo ideální. A není od věci připravit i povyražení, za které cesty do Norska považuji.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: kubánská padesátka.
Být na Kubě v době, kdy k vám dorazila padesátka bylo fantastické. A když k tomu připočítáme pobyt na pláži Santa Lucia nelze než pochopit, že jsou na ni nesmazatelné vzpomínky.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: v náručí Santa Lucii
Vím, známější je Varadero, my však dojeli na atlantické pobřeží na překrásnou pláž Santa Lucia, kde lze šnorchlovat u největšího korálového útesu na světě. Tak pojeďte s námi.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: po pás v Karibiku.
To víte, že jsme se hned ráno vypravili ke Karibiku, největšímu taháku tohoto dne, vždyť někteří ještě ani u moře nebyli a ne tak dokonce mezi Kubou a Jamaicou. Balaton, to bylo naše socialistické moře a Jugoslávie bombónek.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Jsme jací jsme
Otočte na chvíli hlavu a nahlédněte o čtyři sta let zpět do historie. Shapespeare vám předloží na dřevěném talíři s vyřezávanými ornamenty tehdejší současnost. Máte chuť ochutnat?
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: po Kubě cestou necestou.
Tři dny v Havaně uběhly jako skleničky s kubánským rumem a my stáli před hotelem Nacional s batohy u nohou, celí natěšení, co bude dál. Byl, nebylo, jak to kdo viděl. Já to viděl růžovýma očima a vidím to dodnes. Nádherná příroda,
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: Havanou s pesetami v kapse
Dobře tak, že jsme v Havaně zůstali ještě jeden den. Dopoledne jsme mohli vyrazit po vlastních a odpoledne jsme vyjeli na Náměstí revoluce a Muzeum revoluce. A tak jsme si zase užili od všeho trochu a koupili i suvenýry.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: Kuba prochází žaludkem
První den na Kubě, čtyři hodiny po snídani v posteli po dvanáctihodinovém letu, a žaludek se hlásil o nasycení. Co to asi bude? Zvědavost také požaduje své Na teploměru 34 st, kalhoty a tričko s krátkými rukávy a směr restaurace.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: hotel Nacionál v Havaně
Vstupte do něj v roce 1985 se mnou a celou naší výpravou. Jste s námi v nejslavnějším kubánském hotelu a tři policisté u vchodu vás s úsměvem pozdraví "Checos bienvenidos."
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: nalezenec.
Zbylo mě trochu času a tak jsem se zase přehraboval v krabicích, překypujících spoustou papírů od různých dokladů, výstřižků z časopisů, dopisů, přání i blahopřání. Nakoukněte se mnou.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: Kuba vytoužená
Lovíte stále na mém blogu články s označením Kouzlo časů minulých a tak jsem zase napsal pár pokračování a vypravil se z JZD do světa. A bylo mně to umožněno už před třiceti lety. Tak pozor, dveře letadla se zavírají.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Já, Baťa.
Na fenomenální české podnikatele první poloviny minulého století Tomáše a Jana Antonína Baťu se nezapomíná. Vzpomněl jsem si i já, když jsem na plakátě četl program Zlínského divadla.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Zimní Podzámka v Kroměříži.
Pokud jste už byli v Kroměříži a shlédli všechnu tu krásu, posvěcenou UNESCEM, pak to bylo pravděpodobně v létě. Tentokrát vám Podzámeckou zahradu představím celou obalenou jinovatkou, stříbrným hávem, na němž můžete oči ponechat.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: Kapr na rumu.
Ne, Nedám vám recept na kapra, po jehož požití by se daly koledy zpívat u stromečku hlasitěji. Sedím si v autě na parkovišti a přihlížím, jak z kádě pár metrů přede mnou "loví" čeřenem z kádě dva mladíci tříkilové kapry
Jaroslav Kašíkjaroslav
Děti, vnuci, pravnuci.
Nedá se říct, že je jich kolem nás plno. Přesto jsou zdrojem radosti, ale i starosti. Pokud chcete, podívejte se do jejich světa, budou mít za pár dní svátek.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Objevy Expedice oksroN.
Patnáct let putování po krásách Norska zanechá po sobě mnoho zážitků a vzpomínek, které mohou zajímat všechny ty, kteří milují skandinávské země.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Místo poslední.
Z Východního Slovenska jsme se vrátili po čtyřech dnech pobytu, které jsem popsal v několika minulých článcích a hned za týden probíhalo v Kroměříži slavnostní shromáždění k výročí osvobození na konci II.světové války. A navazoval
Jaroslav Kašíkjaroslav
Bardejovské oplatky a nevěsty.
Když už jsme na Východním Slovensku, co takhle nahlédnout do lázní Bardejov i do samotného Bardejova, jež se pyšní tím, že jej UNESCO vzalo pod svá křídla do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 194
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 395x