"Já jsem švarný, my jsme švarní, jaká krásná skupina, všichni jsou to čiperové, nikdo cestou nedřímá".
Znalci písniček Jiřího Šlitra na první pohled poznali, že mně s úvodem trochu pomohl. Po dlouhé době nás vidíte zase pohromadě. Mezi pažemi se usadili důchodci, ostatní ještě stříhají výplatní pásky. Auto pouze vykukuje pravým světlometem a neprozrazuje, že je nacpané jídlem a pitím, méně už osobním vybavením, případně dopingem pro zabíjení času. To jsou hlavně CD s hrami Divadla Járy Cinrmana, Mládkem a dalšími veselonosiči. V jídle převažují gulášové polévky v sáčku, nakládané špekáčky s cibulí, pravé olomoucké tvarůžky, škvarky v sádle, uzený bůček a další pochutiny, bez kterých by bylo naše zdraví v ohrožení. K pití Hanácká kyselka ve větším množství a pivo až z Plzně.
No ano. Start. Manželky, příbuzní a přátelé jsou už na naše Expediční odjezdy zvyklí a tak kapesníky plné slz sušit netřeba. Ahoj!
Itinerář leží v zásuvce, protože jedeme známou cestou už poněkolikáté. Do Polska vjíždíme před polednem a postupně si libujeme, že se cesty v Polsku stále zlepšují i když doprava se podobá hejnu sršňů, kteří míří hlava nehlava za svým cílem. Pokročilé odpoledne nám dopřává okraj Warszawy, kterým projíždíme a pokračujeme dále k severu. Reklam kolem silnice jako když naseje a na parkovišti hned vedle WC reklama, která nás zaujala.
Vida, rovnoprávnost žen s muži je už na dosah ruky.
Večer už o sobě dává vědět a tak je třeba sklopit stínítko a začít se poohlížet po noclehu. Kdeže stany nebo pod širákem. Pohodlného kempu nebo penzionu se holoubkům zachtělo. Kroutíme hlavami zleva doprava, dvakrát zastavujeme a až napotřetí se zadařilo.
Penzion Poniatowski působil už zvenčí solidním dojmem a vnitřek to potvrdil. A tak jsme si lebedili, dobře se v rerstauraci najedli a vyspali se do růžova.
Zapomněl jsem říct, že penzion je v městečku Suchowola na silnici E 67, která je spojnicí mezi Polskem a baltickými státy a tudíž velmi vytížená především kamiony. Přesvědčil jsem se o tom ráno, kdy jsem sledoval z terasy cvrkot na silnici. Co třicet vteřin jeden kamion a mezi nimi ještě osobáky.
Cesta je před námi dnes dlouhá. Konečný cíl, Petrohrad. A tak se není čemu divit, že jsme si dali pořádnou snídaní, která se bufetovém stole nabízela . Polské klobásy, domácí uzené, vejce, zelenina, ovoce...
Jedeme si po E 67 směrem k litevské hranici a kolem cesty se to jen hemží čápy. Semtam stojí sloupy s hnízdem, které těmto návštěvníkům pořizují občané a trčí z nich nenasytné zobáky mláďat. Mrknutí oka na teploměr: 19 st.C. Policejní kontrola nás nestihla zastavit a tak v klidu dojíždíme v 10.05 hod. na hranici s Litvou. Fííí ha, dálniční známka 60 Euro! V 11:30 už objíždíme Kaunas, druhé největší město Litvy . A to už jsme na E 262, která nám poslouží až do ruského Ostrova. No ale teď jsme ještě v Litvě a zrovna přejíždíme hranici do Lotzšska. Je tu odpočívadlo a za chvíli kolem voní gulášovka a na různá přání přidávám chill i majoránku. Všem lupká za ušima a plátky čabajky vybízejí nalít kalíšek meruňkovice. Jura, který šoféroval, se raději díval bokem.
Jaké to bude letos na hranici s Ruskem? Zbývá projet Lotyšsko, což není zas až tak moc kilometrů a tak v 16:45 zastavujeme na vyzvání u budky, kde stojí voják se samopalem a kontroluje pasy. Spasivo. Jedeme dál, na hranici je ještě asi 10 km. Jsme tam coby dup. Další kontrola před vjezdem na odbavovací prostranství. Tam už se řadíme do směru, kterým dále pojedeme a čekáme na odbavení.
Zdeněk se na zadním sedadle řehtá jako kúň a dává kolovat obrázek z časopisu. "Sem zvědavý, jestli si budeme vařit po odbavení kávu" vece. Nevařili. Kontrola proběhla v klidu a korektně s důrazem na stav a majitele vozidla. Jen ta časová prodleva díky kupě papírů k vyplnění nabobtnala na hodinu. V 18:40 jedeme po E 95 přes Pskov, před námi 390 km do Petrohradu a jsme tam v 0:15. Cestou jsme zjistili že nafta stojí našich 16 Kč/l a minuta telefonování domů 62 Kč.
GPS, zabudovaná v autě nás dovedla mezi činžáky, obestavěné stovkami aut a v jednom voném místě nás přivítal majitel bytu, který nám parkovací místo hlídal. Ráno odlétá na dovolenou a tak jsme od něj na pět dní získali byt v rámci airbnb.com. Víc jsem v poznámkovém sešitku nenašel a tak jsme asi zalehli a v chodbě se kupily věci, které jsme z auta vynesli. No a lehounké přítmí potvrzovalo, že bílé noci a Petrohrad v tuto dobu jedno jsou.