Zimní Podzámka v Kroměříži.

Pokud jste už byli v Kroměříži a shlédli všechnu tu krásu, posvěcenou UNESCEM, pak to bylo pravděpodobně v létě. Tentokrát vám Podzámeckou zahradu představím celou obalenou jinovatkou, stříbrným hávem, na němž můžete oči ponechat.

No ano, jméno zahrady vzniklo právě z toho, že leží pod tímto zámkem, který jste určitě navštívili a třeba podnikli košt v arcibiskupském sklípku s výběrem skvělých mešních vín. Vím o čem mluvím. Naposled jsem tam byl s partou spolužáků z Vysoké školy zemědělské, když jsme se v roce 2014 sešli na už čtrnáctém srazu. A bylo veselo.

Jen kousek od zámku je správní budova, ve které bydlí dnes už důchodce a kamarád, bývalý mnohaletý zahradník v Květné zahradě. Stačí projít kolem mini zookoutku, kde si vaše děti, vnuci a třeba i pravnuci příjdou na své.

Soustřeďte svůj pohled vlevo na lípu, ze které vykukují koule jmelí. Hostí je celá Podzámka a už před padesáti lety mne přilákala k jeho sběru, který jsem prováděl po celé Moravě až do šedesáti let. Byl to dobrý přivýdělek při studiu i poté v rodinném životě. Ostatně v "branži" jsem zůstal dosud, i když už nevzhlížím kolem sebe z korun stromů.

Zahrada je protkána cestami a cestičkami, ba i chodníky a chodníčky a stačí vyrazit a čerpat všechnu tu krásu, která se rozvíjí zejména na jaře, když kvetou rododendrony a mnohé luční kvítí. Léto se pak chlubí výsadbami květin především kolem zámku.

Krtince na louce mezi stromu potvrzují, že loňský podzim se zakousl i do doby, když už měla zima převzít vládu nad počasím. Proto si to asi letos vynahradila.

Jak vidíte. zahrada se už vzpamatovala z obrovských škod, které způsobila ničivá povodeň před dvaceti lety, tedy v roce 1997. Byla bezezbytku zaplavena a voda zničila část vegetece i její vybavení.

Řeka Morava, která se tulí k části Podzámky, nenadělala největší škody v prostoru zahrady i když její stav překročil 7 výškových metrů. Ničivá voda se přivalila od Přerova a jejím původcem byl tok řeky Bečvy.

Křižovatka cestiček a "hradby" lákají k zastavení. Takových zastavení byla spousta, čas plynul, nohy už vyzývaly k odpočinku, ale lavičky, kterými se to v létě jen hemží, abys pohledal.

No a tady jedna je. A s pěkným rozhledem. Chvilí posedím a v myšlenkách se pokloním všem, kteří přispěli za všechna ta staletí, po která zahrada slouží všem, kteří touží po klidu, přírodě a krásným zážitkům. A pozoruji, jak se tu prohánějí veverky, občas poskočí zajíc. Na jaře v době květu je tu určitě hotový včelín.

Ubírám se lehkým krokem k domovu a k šálku čaje s prckem slivovice. Poděkování patří mému kamarádovi, který mně fotky poslal a tím mne vyzval projít se po Podzámce, kde jsem v zimě byl snad jen jednou. Tak co, následovali by jste mne?