Kouzlo /?/ časů minulých: hrátky z dráty
Pracovat v prostoru bezprostředně u "drátů" nebo dokonce za nimi bylo dobrodružství samo o sobě. Jak to tam vypadalo jsme si řekli už minule a zbývá dodat, jak bylo možné se tam vůbec dostat. Lidé, kteří žili bezprostředně v místech t.zv. hraničního pásma, měli vyznačeno v občanském průkaze, že se zde mohou pohybovat. To je ovšem neopravňovalo vstupovat přes hlídané brány za dráty. K tomu byla třeba propustka, která byla vystavena pouze pracovníkům, kteří za dráty museli pracovat, třeba obdělávat půdu jako já. A tak jsem propustku, která se každý rok obnovovala vlastnil a za dráty pravidelně jezdil zavlažovat nebo obdělávat půdu. Vždy mně čekal stejný ceremoniál: přijel jsem traktorem k bráně, zavolal nahoru na "špaka", že jedu pracovat za dráty, jeden z vojáků slezl dolů, "nažhavil" telefon a sdělil, že "Traktorista inženýr Kašík žádá o vstup do zakázaného pásma za účelem zavlažování. Propustku má v pořádku." Důstojník na rotě vydal vojákovi povolení otevřít bránu a vpustit mě. S vojáky na bráně jsem se z denního styku znal i když se na bráně střídali a rovněž důstojník na rotě slyšel moje jméno denodenně a tak se povolení vstupu brzy stalo formalitou, která probíhala bez jakéhokoliv vzrušení. Pouze když byl "na čáře" vyhlášen poplach, za dráty jsem nemohl. I stalo se, že po několika pokusech o ilegální přechod hranice s využitím propustky, došlo k dalšímu ztížení pobytu v zakázaném pásmu. Podnik, který potřeboval, aby tam jeho zaměstnanci mohli pracovat, musel sestavit jejich seznam a osoby v něm byly několikrát prověřeny všemi možnými organizacemi. Byl uložen na rotě a dále komplikoval vstup do zakázaného pásma. Na tento seznam jsem se pochopitelně jako "živel pro režim nebezpečný" /citace z později získaných kádrových materiálů/ nedostal a právě to byl začátek úsměvné historky, kterou jsem někdy na podzim 1976 prožil. V pondělí jsem se jako obvykle vypravil s traktorem a nářadím vypravil za dráty s cílem zavláčit zaseté pole. O seznamu, na kterém jsem nebyl uveden, jsem pochopitelně věděl a měl radost z toho, že mašinerie pohraniční stráže si natolik zvykla na moje každodenní jízdy za dráty, že službu na rotě ani nenapadlo otevřít šuplík, vytáhnout seznam a zkontrolovat, zda jsem tam uveden. Nepředpokládali takovou drzost se kterou jsem se s bezpečnostním opatřením vypořádal. Jenže ouha. Právě toto pondělí nastoupil do služby na rotě nový důstojník, kterému moje jméno nic neříkalo, šuplík po hlášení vojáka od brány otevřel a moje jméno na seznamu nenašel. Okamžitě zakázal můj vstup do zakázaného pásma a nařídil, abych se ihned dostavil k veliteli roty, kterého promtně informoval. Sedll jsem do traktoru a za půl hodiny jsem stál v kanceláři velitele roty s rukama v kapsách. Velitel roty, jinak občan našeho městečka, mne pochopitelně od vidění znal a tak jednání nebylo nijak bouřlivé. "Soudruhu inženýre vy nevíte, že ke vstupu do zakázaného pásma potřebujete vedle propustky i uvedení na zvláštním seznamu?" Byl jsem upřímný. "Vím, ale můj zaměstnavatel mně za dráty posílá s tím, že tam jezdím už nějaký ten rok a nemá mne kým nahradit." "Nezajímá. S okamžitou platností máte za dráty zaracha a basta." "Z dovolením pane majore, to až tak nemůžete. Podívejte, já mám propustku a zákon praví, že i s propustkou a bez uvedení na nějakém seznamu za dráty můžu s doprovedem stráže. A tak vás o takovou stráž žádám abych mohl plnit úkoly, které jsou na mne kladeny." Major ztuhl. "Vy toho nějak víte. Dobrá, zítra v 7:00 bude u brány stráž, která vás při práci za dráty doprovodí. Doufám, že jsme spolu skončili." V duchu jsem podotkl:" Nápodobně." Úterní ráno se nevydařilo. Byla mlha, že by se dala krájet a u brány stál voják se samopalem, vysílačkou, přilbou a jakýmsi ruksakem. Jen velmi těžce se nasoukal za mne na sedátko 30x30 cm, strážný otevřel bránu a my vyjeli v husté mlze směrem k hranici, která byla vzdálena asi tak dva kilometry a pole, které jsem měl vláčit ji v délce asi 500 m kopírovalo. Zeptál jsem se vojína, jestli se mnou může mluvit a když kývl, dali jsme se do řeči. Na "čáru" jel poprve a neměl tušení, kde vlastně jsme, nejevil však známky neklidu. Když jsme na pole přijeli, sestoupil z traktoru, vysílačkou "omeldoval" že jsme v pořádku na místě a k hraničnímu kámeni odložil přilbu, ruksak i samopal a vyslechl si moje rady, které směřovaly k tomu, aby se nehnul z místa, protože by se mohl dostat do Rakouska a oba by nás čekal velký průšvih. Zařadil jsem dvojku a začal pendlovat po zpracovávaném poli. Při každé otočce jsem zkontroloval, jestli je voják na svém místě. Byl. Kolem deváté se začala mlha trhat a za pár minut odešla docela. Voják nevěřícně zíral, že pár set metrů od náv v Rakousku vystoupil z mlhy statek Mitterhof, z komínů se kouřilo a Rakušáci se věnovali své denní práci. Tak jsme spolu jezdili několik dní. Zkamarádili jsme se, já mu vozil cigarety a on v tichosti mezi povinnými hlášeními o stavu střežení, podřimoval. Dověděl jsem se od něj spoustu zajímavých historek a třeba vám některou povykládám příště.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kdo jinému jámu kopá....aneb...--Babiš gaunerem.
Před půl rokem by mně ani nenapadlo, že půjdu k volbám s volebním lístkem hnutí ANO. Jen okrajově jsem sledoval frontální útok na jeho předsedu, přemýšlel o presumci neviny a divil se čím dál víc. Včera mne kampaň dorazila.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Expedice oksroN 2017: první stovky kilometrů.
Tak pokud jste jeli také autem do Petrohradu, nic moc nového vás nečeká. A pokud se k tomu chystáte, dobře děláte. Konec konců vám o pěti dnech pobytu v něm povyprávím příště.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kudy, kam?
Nejenom psaním živ je člověk, ale i prací na zahrádce a k tomu je jarní a letní období přímo ideální. A není od věci připravit i povyražení, za které cesty do Norska považuji.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: kubánská padesátka.
Být na Kubě v době, kdy k vám dorazila padesátka bylo fantastické. A když k tomu připočítáme pobyt na pláži Santa Lucia nelze než pochopit, že jsou na ni nesmazatelné vzpomínky.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: v náručí Santa Lucii
Vím, známější je Varadero, my však dojeli na atlantické pobřeží na překrásnou pláž Santa Lucia, kde lze šnorchlovat u největšího korálového útesu na světě. Tak pojeďte s námi.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
U Votic se srazila tři auta, ženu záchranáři letecky transportovali do Prahy
U Votic na Benešovsku došlo k dopravní nehodě, havarovala zde tři osobní vozidla. Podle policie měl...
V Rakousku zemřel český turista, měl nehodu při jízdě na kajaku
Při sobotní nehodě na kajaku nedaleko rakouské obce Scheffau zemřel 36letý Čech, uvedla rakouská...
Čína dokončuje „neviditelný“ bombardér. Máme lepší, nevzrušuje se Pentagon
Číňané oznámili představení svého „neviditelného“ (stealth) bombardéru H-20. Pentagon to ale moc...
Trpí bolestmi, rok čekají na operaci zápěstí. V Česku dlouho chyběly umělé klouby
V Česku dlouho chyběly umělé klouby do zápěstí. Pracovišť, která je dříve měnila, bylo v zemi jen...
Prodej, rodinné domy Rousínov - Slavíkovice
Rousínov - Slavíkovice, okres Vyškov
4 900 000 Kč
- Počet článků 194
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 395x